klub Diana zaměřený na hubnutí, zdraví a krásu

           

V zemích, kde vzali řešení problému do rukou právní experti a kde se žena jakožto “náhradní děloha“ nechává pronajmout za peníze, mají první problémy. Náhradní mámy se během těhotenství psychicky proměňují na normální maminky s mateřským pudem  tak mocným, že peníze klidně vrátí a dítě je pro ně pokladem nejdražším. Často s ním utečou. Množí se pře, soudní spory, tahanice, únosy dětí. Přitom je samozřejmě dítě psychicky tříštěno, porcováno, traumatizováno.

Vzniká nový nebezpečný byznys. Agentury shánějí jak náhradní matky, tak i manželské páry, toužící po „vlastním děťátku“. Majitelé erotických salonů možná budou rozšiřovat svou živnost a kromě pronájmu vagín budou k pronájmu i dělohy. Žádná instituce nezabrání nátlaku a vydírání prostitutek ani náhradních matek. Je to nová forma obchodu s lidským masem, i když vypadá jako milosrdenství.

A dále, co když objednané zboží, dítě, nebude podle představ zákazníků? V každém obchodu je možnost reklamace. Ale co s miminkem, jehož převzetí pro nějaký handicap rodiče odmítnou? Nebo bude odběr nucený?

Znám lidskou touhu nešťastných bezdětných manželských párů. I mnoho rozchodů, zapříčiněných tím, že žena ze zdravotních důvodů nemohla dát manželovi potomka. Často si pak připadá méněcenná po celý zbytek života. Adopce není pro někoho tím pravým řešením. Obzvláště muži chtějí následníka, když je možnost..

Je nutno přiznat poctivě, že „Krev není voda“, jak to již říkala babička Boženy Němcové. Vlastní semeno či vajíčko je vždy jedinečné jako my sami. „Vlastní“ není cizí, ani dům, ani matka, ani dítě. “Vlastní“ je mocné pouto. Vlastní dítě se stává díky našemu osobnímu vkladu, vajíčku a spermii, transformací a nesmrtelností nás samotných, naším pokračováním. To určuje nenahraditelnou hodnotu dítěte. Znám mnoho párů, které by daly cokoli za vlastní dítě. Preference „vlastního potomka“ bývá též pojistka od boha či moudré přírody, abychom byli připoutáni k těm malým bezmocným stvořením, ať už se narodí v jakémkoli provedení, chlupatá či ušatá.

Všechny předchozí otázky mne vedly, k tomu, že jsem hledala odpovědi u někoho, komu vždy a bezpodmínečně záleží na jakémkoli děťátku. Možná to vypadá směšně, ale našla jsem ho. Vždyť právě ženská děloha je láskou i bezpečím, životem i štěstím miminek. A tak, chcete-li, vyslechněte její návrhy, jak ochránit a zabezpečit miminka zrozená v náhradních maminkách.

Služba náhradní maminky nesmí být službou placenou, ale dobrovolným darem těm, kterým chce dotyčná žena pomoci. Její motivy mohou být všechny jiné než zisk. Zda se jedná o ženu nezištnou, mateřskou a pečující, a jaké jsou její pravé motivy k poskytnutí dělohy, to jsme jako psychologové schopni zjistit. A vytipovat tak dobré „náhradní mámy“. Zákon by pak měl stanovit tvrdé tresty za byznys s vlastní dělohou a tudíž ohrožování  zdraví a života dítěte.

Bezpečný a pohodový domov tvoří zodpovědní láskyplní rodiče. Proto je nezbytné, podobně jako při adopcích, převzít spoluzodpovědnost za život děťátka a zjistit podrobně povahové vlastnosti, charakter a strukturu osobnosti obou rodičů. A také vědomé i podvědomé motivy, proč vlastní dítě chtějí. Tak se vytřídí rizikoví jedinci, kteří spíše touží „vlastnit dítě“ od těch, kteří potřebují naplňovat svůj život péčí o vlastní dítě. Základní rozdíl je v míře egoismu oproti altruismu, tedy sobectví proti bezpodmínečné lásce k dítěti. Psychologové jsou schopni určit vhodnou či přijatelnou strukturu osobnosti a nutné povahové vlastnosti a pomoci vyfiltrovat rizikové rodiče. 

Pokud by se podařilo postupovat podle předchozích kroků, pak náhradní maminka , naplněná spokojeností, že pomohla lidem v nouzi a propojila svou krev s krví dítěte, může být považována za osobu blízkou, ne-li pokrevně spřízněnou. To by pro dítě mohlo být příznivé, podobně jako je kmotr, kmotřička přínosem pro zajištění potřeb a bezpečí děťátka. Proč by se nemohla spolu-radovat dál?

Právní, lékařské, psychologické a další expertní týmy by měly svá rozhodnutí řídit nejen spravedlností, fakty a jejich moudrým zvážením, ale i etikou, vyšším principem mravním, který nedovolí hazard s dětským životem. Pak můžeme předpokládat, že spokojené a šťastné děti, byť zrozené v náhradní děloze, budou náhradním i vlastním rodičům dělat život smysluplným, šťastným a krásným.